Setkání

Michaela Dolinová: Zajíždím lidem pod kůži

Herečka, zpěvačka, moderátorka a bývalá „rosnička“ Michaela Dolinová, kterou si možná pamatujete jakožto Marii Johnsson z Ordinace v růžové zahradě, je stále plná energie a elánu.

Snem každé moderátorky je mít vlastní talk show. Vám se splnil: na TV Public máte pořad Klobouk Michaely Dolinové a od září budete vysílat každý týden…..out v televizi splnění snu?

Asi vás trošku zklamu, ale já tento sen zpočátku neměla. Co se týče moderátorství, maximálně mi vyhovovala Snídaně s Novou, kterou jsem dělala s Michalem Jagelkou celé tři roky, od roku 2004, a oba jsme si tam našli svou „roli“, což umožňovalo zajímavé a věčné momenty v našem dialogu a bylo to velmi variabilní. Když jsem pak ale dostala nabídku do Ordinace, vděčně jsem ji přijala, protože, málo platné, vždycky se budu více cítit jako herečka než moderátorka. Posléze moje postava z první série seriálu po třech letech „trošku vymizela“, odjela do Argentiny - zatím. Mezitím jsem stále zkoušela a hrála v divadle – v několika, protože jsem všude jako host.No a zároveň si , že dokud ještě něco umím a stále se na mne dá koukat, i když už spíše v polodetailu (smích), je škoda toho nevyužít.Delší dobu jsem sledovala TV Public, která se orientuje na kratší formáty. Hudební, kulinářské,cestovatelské i společenské. Zašla jsem za paní ředitelkou Peškovou a hlavním dramaturgem Petrem Pohlem a vysloveně jsem se jim nabídla. Nejdříve jsme se domlouvali na nějakém cestovatelském pořadu,ale nakonec skončili u talk show,která by měla připomínat návštěvu u mě v obýváku.

Vy sama ovšem velmi dobře znáte nebezpečí podobného typu pořadu, který jde lidem až do soukromí. Máte také své zkušenosti s bulvárem…

Máte zcela pravdu. Jenomže já si zvu lidi, které znám a kteří znají mne./To jsem zvědavá na jak dlouho mi známí v téhle oblasti vystačí/. Tím pádem si můžeme dovolit se navzájem trošku shodit a nebrat se tak vážně. Mám pocit, že je tam dost legrace a ironie – a přitom se diváci dozví o známých lidech něco, co nevěděli. Moji hosté zase nemají problém na sebe pár věcí prozradit. Možná v tom hraje roli i moje přirozená ženská mazanost a intuice, s níž přistupuji k jednotlivým, mnohdy i velmi intimním tématům. Ale také vím, ke komu si co mohu dovolit a kam až mohu zajít.Takhle jsem se dozvěděla,že má Karla Mráčková sourozence, o kterém ani netušila,že Jiří Krampol má 4 děti,o kterých jinak nemluví a jak naloží Naďa Urbánková s posledním měsícem života.

V závěrečných deseti minutách pořadu si hosté losují otázky z klobouku – a ty už jdou opravdu hodně na dřeň. Například: „Co říkáte na adopci dětí homosexuálními partnery?“ a podobně, kde se dotazovaní mohou opravdu hodně „odkopat“ – anebo také ne. Tím samozřejmě také poskytují obrázek sami o sobě.

Stalo se vám, že by vás někdo z vašich známých v pořadu „poslal do háje“?

Jistě. Zrovna nedávno vždycky bezprostřední Jirka Krampol zahodil jeden dotaz z klobouku se slovy: „To je blbá otázka, na ten nebudu odpovídat!“ Což mi ale nevadí, protože to patří k uvolněné atmosféře pořadu a hosté na to mají právo. Na druhé straně mne samotnou někdy překvapí, jak otevřeně odpoví na velmi soukromou věc.

Když už jsme u toho soukromí: vy se za své dcerky nestydíte, ale jak se chlubí ony svou maminkou?

(Smích) Myslíte, jestli se za mne nestydí? Terezce je třináct, a když někam jdeme, schovává se za mnou a dává oči „vsloup“ na rozdíl od desetileté Jůlinky, která je třeba před fotografy mnohem odvážnější. Proto má také se mnou více fotek ze společnosti. Terezka také nemá ráda moje „afektované projevy“ na veřejnosti, jak tomu říká. Takže pokud se uvolí se mnou někam jít, musím jí slíbit, že se „nebudu projevovat“ .V tom si dost rozumí s mým mužem, který je jakožto soudce konzervativní,a nerad se jakkoli spontánně projevuje na veřejnosti. Má ale břitký až drsný smysl pro humor,na který jsem se už naučila odpovídat. Beru to jako trénink pohotovosti do Klobouku. To se moc hodí.

Jiří Renč

Top