Michaela Dolinová v proměnách času.

Jsou věci, které se nemění. Populární herečku a moderátorku Míchaelu Dolinovou asi jen sotva kdy opustí její příslovečný optimismus, šarm a noblesa. Ale všichni jsme vystaveni tlaku nově přicházejících okolností. A ať se nám to líbí nebo ne, vstupují nám do života a formují si nás k obrazu svému.

S Michaelou jsme se sešly už nad několika rozhovory. A tak jsem si řekla, že by bylo zajímavé zjistit, jak se takový „člověk na výsluní mění v čase“. A kdo je nejpovolanější to posuzovat? Jedině ona sama. Dnešní rozhovor tedy bude úplně v její režii. Michaela dnes glosuje Míšu včera. Možná, že když poskládáme střípky minulosti a současnosti, objeví se barevná mozaika, zvaná životní styl populární osobnosti.

DOMÁCNOST

VČERA: „…hlavně po mně nechtějte žádné kuchařské recepty. Vždycky jsem úplně zoufalá, když je na mě novinářky loudí. U nás většinou vaří moje maminka. Mám prostě to štěstí, že se o tyhle věci vůbec nemusím starat….“

DNES: „ Nedá se říci, že by se ze mě stala kuchařka na plný úvazek. Ale dcery mi začaly růst a s tím i víc konzumovat. Dvě večeře, to pomalu začíná být norma. Proto se mi čím dál víc vyplácí vařit „do zásoby“. Třeba eintopf – zeleninu, maso a brambory dohromady. Nebo zapečené těstoviny…. Ale stále nevařím pod tlakem. A nikdy proto, že musím. Snažím se dělat věci s radostí a s pocitem, že rodinu překvapím. Člověk by si měl pohlídat, aby své miláčky moc nerozmazlil. Aspoň se tak vyhne vyčítavým pohledům s podtextem ‚proč dneska není teplá večeře‘?

Co se ale asi nikdy nenaučím jsou moučníky - kromě palačinek - ty dělám skvostně. Ale třeba buchty nebo koláče mi nic neříkají. Navíc mi přijdou jako zbytečné kalorické bomby. S tímhle názorem jsem ale tvrdě narazila u svého muže, který oběd bez moučníku nepovažuje za kompletní. Ale vyrábí je on a já to stále beru jako zázrak. A navíc po sobě vždycky uklidí.To je velmi sexy.Často jsem si říkala, že nejerotičtější je muž, když vám umyje nádobí. A vidím, že jsem měla pravdu.“

TELEVIZE

VČERA: V současné době se Michalea Dolinová nachází na pracovní vlně, která má výrazně vzestupnou tendenci. Z „novácké rosničky“ se přelila do bouřlivějších vod. Ať už jako moderátorka Snídaně s Novou, nebo jako energická Marie z veleúspěšné Ordinace v růžové zahradě...

DNES: „Role v Ordinaci mi zůstala. Marie Johnsson se stala sestrou a změnila působiště. Momentálně skončila „tříletý vztah“ s Richardem a společně s Dolinovou, trpělivě čeká na nějakého zajímavého partnera. (Tedy Dolinová jako taková, na něj nečeká. Ta už ho má. Dolinová spolu s diváky doufá, že scénáristé brzy přidělí nového muže Marii….) “

DIVADLO

VČERA: „ Nacházím se ve velmi svobodném období - jsem na volné noze. Všude hostuju, ale na každé představení mám jinou tašku s líčidly a kostýmy. Tahám je jako kočka koťata, nemám svoji šatnu,své zrcadlo a ani svůj stolek…A musím říct, že po dvaceti letech v angažmá mi to docela schází. I když vím, že si tam člověk nemůže vybírat, co chce hrát. Ale pokud bych mohla volit, do nějakého dobrého souboru bych nakonec šla… A mým druhým snem je mít „svého režiséra“. Setkání s člověkem, který vás dobře zná a bezvýhradně vám věří, je totiž pro herce opravdovým štěstím“

DNES: „Pořád jsem na stejně nejisté, svobodné a občas bezkoncepční pracovní vlně. Ale s vidinou toho, že se mnou bude nějaký režisér dlouhodobě pracovat, jsem se už rozloučila. To bych musela s některým z nich žít. Takhle koncepčně se totiž v práci věnují jen svým ženám a přítelkyním.

Ale nestěžuji si. Každé zkoušení mi teď přináší nové kolegy a režiséry.

Svobodný herecký stav s sebou nese možnost výběru, ale na druhou stranu mi nikdo na sto procent nezaručí, že hru, kterou jsem nazkoušela, taky budu hrát. A že premiéra nebude zároveň derniérou. Některé agentury totiž občas neodhadnou, za co budou diváci ochotni dát 600 korun za vstupenku. A ten půlrok, který člověk věnuje zkoušení a propagaci, vám pak už nikdo nevrátí. Ale to je prostě riziko podnikání.

Na druhou stranu musím říct, že třeba představení Coco Chanel už hraji pět let. Teď jsme se s ním přestěhovali do Divadla U Valšů na Staré město. Navíc mě čeká květnová premiéra komedie „Dirigent v nesnázích“ v divadle Metro. A tak se opravdu těším na setkání se spolužákem z konzervatoře, režisérem Gustavem Skálou, i na Ladislava Županiče, kterému budu hrát exmanželku. “

IMAGE

VČERA: Vypadáte výborně, mladě. Nedávno jsem někde četla, že jste si zakázala stárnout. Přitom si už léta držíte stále stejný styl a svou image příliš neměníte...

DNES: „ Změna stylu? Každý se mě teď ptá na barvu vlasů. Ale proč? Většina blonďatých zpěvaček a hereček jsou přece původně tmavovlásky. Na rozdíl ode mě, se ale odbarvily, když ještě nebyly tak známé. Proto se nad nimi nikdo nepozastavuje. My, co jsme se rozhoupaly později, už si to musíme obhajovat. A je zvláštní, že negativní kritiky slyším většinou od svých věkových souputnic. Od holek a kluků o deset let mladších, často přicházejí nadšené ohlasy. Ale pro mě je stejně nejdůležitější, že se takhle líbím muži, se kterým žiju. Prý mě jako blondýnu zná lépe. Tak mu tak nějakou dobu vydržím. I když - ta bruneta taky nebyla špatná…

VĚK, LÁSKA a DĚTI

VČERA: „Ženské jsou psychicky na úrovni, která je adekvátní věku jejich dětí. Tedy jestli mi rozumíte: cítím se jako matky, které dnes mají sedmileté děti. Jsem sice „čtyřicítka“, ale protože mám doma sedmiletou Jůlinku, připadám si jako třicetiletá holka... Tím pádem neřeším problémy postupujícího věku. A taky si nemyslím, že jsem úzkostlivější nebo nervóznější, než kdyby mi bylo o těch deset let méně. Podle mě je to věc povahy a trpělivosti člověka, nikoli jeho věku.“

DNES: „ Nedávno jsem viděla film „Podivuhodný příběh Benjamina Buttona“. A strašně mě to dojalo - promáčela jsem dva kapesníky. Je to o hledání momentu, kdy je člověk nejšťastnější. Když je mladý, krásný a naivní nebo když je starý, nehezký, ale s fůrou zkušeností? Kdy má šanci na lásku … Ten příběh navíc ukazuje, jakou mají náhody moc. Zazněla tam úžasná věta: ‚co člověk může vědět o lásce, když je mladý‘ ? Myslím, že ve středním věku si ji mnohem víc opatrujeme. A podle mé zkušenosti se taky už tak nehlídáme ve své otevřenosti. Dnes jsem klidně schopná muži opakovat, že HO miluju. Když tu nádhernou příležitost mám, musím ji přece využít. Bojím se nevyřčených vyznání. Mužům, rodičům i dětem.“

GENERACE

VČERA: „Musím se přiznat, že mladým lidem moc nerozumím. Když se setkám se začínajícími herečkami, vidím samu sebe, i to, jak jsem byla v tom věku pitomá…S mladými se vlastně moc nebavím. Mám pocit, že kdybych jim řekla, že jdu vyzvednout děti z angličtiny, nebo zařídit paní na doučování, nebudou mi vůbec rozumět. A taky mě baví, jak jsou tyhle mladší, bezdětné kolegyně věčně unavené. Myslím, že by si člověk neměl dělat násilí, aby za každou cenu pochopil mladší generaci. Oni o to ani nestojí. Pro ně jste stejně „mrtvola“.

DNES: „Tak to bych znovu podepsala. Pořád zpětně obdivuju své starší herecké kolegyně i to, že se se mnou vůbec zaobíraly. Já taková nejsem. Na mladé nemám trpělivost… Úplně jiná kapitola je to, samozřejmě, u vlastních dětí. Tady si trpělivost i čas najdu vždycky. A musím říct, že mi moje veverky zatím vycházejí vstříc. Dávají mi najevo lásku, někdy taky vztek a já jsem šťastná, že mne ještě pouštějí ke svým bolístkám. Uvidíme za dva roky “.

ŽIVOT a TOUHY

VČERA: „ Mám takový sen: abych věděla to, co vím teď a zároveň mi bylo osmadvacet. To by se mi líbilo.“

DNES: „Momentálně chci hodně cestovat, prožívat s milovaným člověkem další zážitky a objevovat něco nového i v sobě. Toužím navštívit třeba Jordánsko, Izrael, Jižní Ameriku… Ještě jednou bych se chtěla podívat do Las Vegas a San Francisca. A vůbec, myslím si, že by si měl člověk umět vědomě užít krásné chvíle, nebo aspoň ty, kdy ho nic nebolí a netrápí. A pokud ho něco trápí, měl si dokázat říct, že život je prostě to, co má a ne to, co by chtěl. Už tak má s námi Bůh „nebeskou“ trpělivost. A nějaká konkrétní přání? Nerada bych měnila partnera a konfekční velikost.“

Tak to byla Michaela Dolinová VČERA a DNES. A ZÍTRA? To, aspoň doufám, zjistíme za nějaký ten pátek u dalšího rozhovoru …

Top